Říjen 2016

První týden v říjnu jsme byli ve Zlíně. Děda ukázal dětem letadlo, ve kterém lítá. Kubik si na létání s dědou musí ještě počkat (kvůli věku nemůže ještě lítat) a tak se v letadle aspoň projel a i tak byl úplně nadšený. A já, já jsem viděla Zlín,…,Holešov z ptačí perspektivy. Bylo to naprosto SUPER.

10. října měla Verunka 23 měsíců. Váží cca 12,5 kg a měří 88,5 cm. Pro porovnání, Kubík měl 12,9 kg a 90 cm. Verunka objevila kapsy (vrecka). Když zjistí, že má na teplácích nebo bundě kapsy, tak je úplně nadšená. Strčí si ruce do kapes a prochází se jako hvězda :-).

Kubík měl nějakou infekci v očích a musely jsme mu 5x denně kapat antibiotika do očí, takže nemohl do světlušek. No a jak zabavit akční dítě, když venku pořád prší? A tak vyhrála návštěva v Brumbambuli. A oba byly moc spokojení 🙂

A taky jsme zvládli zúčastnit se lampionového průvodu v Čakovicích. Ten se jim moc líbil, i když lampiony jim vydrželi asi jenom prvních 15 minut průvodu. Tak moc mávali tými tyčkami s lampionmi a tahaly je po zemi, že lampiony by to do konce nevydrželi a tak jsme šli průvodem bez lampionu, jenom se svítícími hůlkami. Jako skoro všechny děti v jejich věku 🙂

Verunčin slovník:
helma = „hena“
kapsa (vrecko) = „kapa“ nebo „kapka“
klíče = „kikiki“
přikrýt = „kiki“
mokrý, teče, slzy ( něco s vodou) = „kabi“
au (když ji něco bolí) = „avi“
papat = „papa“
dobrou noc = „pa-pa“
pupík = „pupu“
čepice = „kab“
bonbonek = „ppp“
pryč = „pip“
kakat = „kaka“ (ale nemyslete si, že ta naše hvězda už chodí na nočník, to ne, ten bohužel bojkotuje. Sice ji tam občas dostaneme, ale vůbec se nesnaží ten nočník naplnit. Spíše si to jenom odsedí, a až dostane plinu, tak se vyčúra nebo vykaká do ní. To „kaka“ říká, když Kubik řekne, že chce kakat) (Kubík chce kakat = „Koko kaka“, takže už začíná spájat slovíčka)

24. října měl Kubík 3 roky a 5 měsíců. Váží 15,7 kg a měří cca 103 cm. Ve školce má kámoše Robina a Honzíka a kamarádku Klárku a Elenku. Nedávno jsme šli ze školky domů a shodou okolností po vedlejším chodníku (přes cestu) šla Klárka s tatínkem. Kubík jel na kole, hlava otočená pořád do prava, málem asi 5-krát narazil buď do plotu nebo lampy. A stále si mávali a zdravili se: „Ahoj Klárko!“ „Klári, ahoj!“ A ona: „Kubi!“ „Ahoj Kubíku!“ A oba úsměvy od ucha k uchu 😉 A doma je to samá Klárka, Klárinka. Dokonce mi řekl, že mi bude říkat Klárinka 🙂