Duben 2017

10.dubna měla Verunka 2 roky a 5 měsíců. Váží 13,3 kg a měří 93 cm. Pro porovnání, Kubík měl 13,5 kg a měřil 95,5 cm. Verunka se už taky snaží počítat, ale zatím umí jenom do dva (a i to říká dvojce čtyvi). Takže říká „jedna, čtyvi“. A když chce napočítat do 5, tak počítá „jeden, čtyvi, jeden, čtyvi, jeden“ A když hádame s Kubikem nějaké čísla (napr. jaké číslo bude mít metro, kterým pojedeme), tak se k nám přidává už i Verunka. A kromě „jeden“ a „čtyvi“, říká už i „šest“ a „devět“. Ale pochybuji, že ví jak taková 6, nebo 9 vypadá. Zná to jenom z vyprávění. Ona si s čísly nehraje tak, jak si hral Kubík, když byl malý a pořád se ptal, jaké je to číslo. Takže on ty čísla viděl i „slyšel“. Kdežto ona jenom slyší, jak se o nich bavíme.

Verunčin slovník:
malovat = „movat“
nápad = „apad“
ne/vadí = „ne/dadí“
ne/vidím = „ne/didím“
Co děláš? = „Děláš?“
protože = „tože“

Kubik pokračuje v poznávání automobilek. Takže jako třetí v pořadí, po Citroenu a Volkswagenu, zná Forda.

Je po Velikonocích a došlo na Kubíka. Venku je veliká zima a tak jsme museli vytáhnout zimní bundy, boty a čepice. Dokonce na některých místech i napadl sníh. Jenom tady v Praze zase nic… bohužel pro Kubíka. Ale i tak vypadá spokojene, že může nosit ještě zimní věci.

24.dubna měl Kubík 3 roky a 11 měsíců. Váží cca 15,9 kg a měří cca 106 cm. A jinak Kubík si pořád nezvykl na školku. A to tam chodí už tak dlouho. Každé ráno protestuje, že nechce do Světlušek. A snad jako jediné dítě každé ráno v šatni ve školce brečí, že tam nechce a drží se mě, nebo babičky (dle toho, kdo ho tam vede) kolem krku nebo nohy. A musí přijít paní učitelka a odtrhnout ho. A pak se postaví k oknu a čeká kdy půjdeme kolem a zamáváme si (5-krát) Je strašné vidět ho tam stát tak nešťastného, ubrečeného, ale naštěstí vím, že jakmile mě už nevidí, tak si jde hrát a už si ani nevzpomene. Ale tá scéna (to divadílko) každé ráno musí být. Už aby bylo tepleji a chodili ven na písek a hřiště dopoledne i odpoledne. To by ho to tam snad zase i bavilo jako na podzim.

A co se týče plen, tak Verunka si už zvykla, že po vyspinkání ji sundám plínu a už vůbec u toho neprotestuje. Ví, že plínu má jenom na spinkání a na cestu autem. Dokonce někdy řekne i sama „Mami, sundat nínu (plínu)“ A je konec dubna a už pár dní nepoužívá nočník, ale záchod. Takže „HURÁ“