Červenec 2017

Nakonec jsme se přestěhovali v sobotu 1.7.2017. Čekala nás hromada práce se zařizováním (nakupováním nábytku a všeho potřebného do domácnosti), tak jsme to nechali až na víkend, a ne už v pátek po práci, jak jsme původně plánovali. A tak jsme celý víkend trávili v Ikei a nakupovali. Zrovna v Ikei probíhala akce, že když se najíš v jejich restauraci, a pak nakoupíš nad $100, tak Ti ten oběd proplatí (odečtou z nákupu). A jelikož jsme nakupovali o 106, tak jsme v sobotu měli oběd zdarma a v neděli jsme stihli oběd i večeři A pak v pondělí i v úterý byl tady v USA svátek, takže další 2 celé dny na nákupy a zařizování. A pak už náš byt vypadal na to, že se v něm dá i bydlet. A 6-tý den nám už jela i televize a internet. Ještě koupit vysavač a mokrý vysavač (všichni tady chodí doma v botech, tak ten koberec co je tady nebude nejčistejší, i když ho čistili, a tak ho chceme ještě pořádně vyčistit, když se po něm děti tak rády válejí).

A teď vám napíšu něco o našem ubytování. Bydlíme v Palomino resort park. Je to veliký areál, rozdělený na 5 častí. Blue Ridge, Red Canyon, Green River, Gold Peak a Silver Mesa. My bydlíme v Blue Ridge. Každá část má svůj „CLUB“, kde jsou 3 bazény. Jeden veliký (3-5 feetu hluboký), pak malý pro děti (mě asi tak pod kolena) a pak whirpoolku. V Clubhouse je společná místnost s kuchyní (strašně klimatizovaná, takže je tam pěkná kosa, ale to amíci mají všude, např. v obchodech, bankách…všude kosa jak v Rusku…a venku je přes 30 stupňů…teplotní rozdíly jako blázen). Pak je tam „práčovna“, kde jsou pračky a sušičky (za použití se platí $1,75 nebo $2). Pak jsou tam i schránky pro celou naši Blue Ridge. A někde uprostřed areálu je společný veliký Clubhouse pro všechny části. Jmenuje se Colorado Club. Tam jsou 2 bazény (velký a whirpool) A je tam kavárna, telocvična, squash, posilovna. Dá se tam hrát ping-pong, je tam i sauna a masáže.

Co se týče rozdílu mezi USA a ČR, tak rozdílu je tu hodně. Největší problém byl jiný chleba a pečivo. Naštěstí za ty 3 týdny co jsme tady, si už děti na něho zvykly a konečně ho začaly aspoň trochu jíst. Obecně, co se týče potravin, tak tady mají skoro vše jiné, než na co jsme zvyklí. A některé věci tady nemají, nebo jsme je nenašli (napadá mě teď např. sirup, tvaroh, nivu nebo kukuřičné křupky). Nějaké piškoty balené v krabici jsme tady našli, ale ještě jsme je nejedli (momentálně jíme sušenky Oreo), ale čekám, že taky to bude jiná chuť, než na jakou jsme byli zvyklí. A nemají tady hluboké kočárky, takže mimina vozí v autosedačce položené na sporťáku.

Další změna jsou jejich měrné jednotky. Jako používat místo litrů galony, místo metrů a centimetrů stopy a palce, místo stupňů Celsia stupně Fahrenheita, a ty jejich blbé zásuvky, no, je to mazec.

A co mi ještě vadí, je zdejší lednice. Ja se těšila na pravou mega velikou americkou a tady máme něco jako starou komunistickou Calex. Jenom je asi širší. Takže lednice, do které chodím x-krát denně, je dole (což pro vysoké lidi není moc příjemné) a mrazák, do kterého lezeme občas, ten je ve výší očí. Tak je to takové nepohodlné, ale dá se s tím žít.

Amíci jsou milí, usměvaví, nikam nespěchajíci. Každý prodavač tě pozdraví, zeptá se jak se máš, popřeje hezký den (někdy je toho moc a už mi to přijde otravní, ale to bude tím, že doteď jsme pořád nakupovali a byli skoro od rána do večera v obchodech, ale jinak je to fajn) A tady se mluví anglicky nebo španělsky, takže když prodavač pozdraví Kubíka a Verunku a zeptá se jak se mají, tak řekneme, že sorry, ale oni nemluví anglicky, tak už se nám stalo, že pak na ně spustili španělsky:-)

Momentálně máme půjčené auto z půjčovny s automatickou převodovkou. A musím říct, že pro mě je to bomba. Jede se mi v tom fakt dobře. Bohužel pro mě, už za 10 dní budeme mít Volkswagena Jettu s manuální převodovkou. Ale jinak je ten Chevrolet Cruze co máme teď, asi nejdebilnejší auto na světě. Nedají se sundat opěrky hlavy, zadní sedadla nejdou úplně sklopit, a když jsme chtěli převézt nějaký dlouhý kus nábytku, položený přes kufr až na sklopené zadní sedačky, tak to muselo být max asi 40 cm vysoké, jinak by jsme to nedostali přes mezeru mezi kufrem a zadními sedadly.

Semafory tady mají až za křižovatkou, ne před, jak jsme zvyklí my. A když zatáčíme do prava, tak můžeme jet i na červenou. A na křižovatkách kde nemají semafory, mají všechny cesty stopku (žádná hlavní a vedlejší cesta). A pak jedou v tom pořadí, v jakém přijeli na křižovatku. Kdo přijel první, jede první, kdo přijel na křižovatku druhý, jede přes křižovatku jako druhý, atd. Ale když přijedou na křižovatku ty auta stejně, tak pak jede jako první auto po pravé straně. No je to mazec, pamatovat si kdo jak přijel. Všichni tady jezdí autem, i když jedou jenom pár metrů. Takže když jdeme na procházku, tak jsme tady asi za exoty Nikde nikdo jenom my A když chceme přes přechod kde nejsou semafory, tak auta nás hned pouští, a pak se zase rozjedou až jsme všichni na chodníku (i když je to dvojprůdovka, tak stojí oba dva pruhy až dokud nejsme na chodníku – žádné, že když si už v půlce cesty, tak se rozjede ten pruh, který jsme už přešli, ne ne ne….hezky všichni čekají) To vypadá, že nikdo nikam nespěchá, všichni jsou v klidu, spokojení, usměvaví. Prostě pohodička.

Asi v půlce měsíce nám konečně dorazil vysavač. A tak jsme se pustili hned do vysávání. Kolik jsme toho vysáli napoprvé, tomu by jste nevěřili. A tak jsme to všechno vzali 3-krát. Tady v naší čtvrti bydlí hodně Indů. Bohužel i tady před námi bydleli Indové. Myslíte, že Indové neznají vysavač? Ja bych řekla, že ho rozhodně nepoužívají, protože jinak není možné, aby jsme vysáli tolik bordelu (prachu). A pak asi 2 dny na to dorazil mokrý vysavač, tak jsme celý víkend čistili koberce (před čistením jsme ještě 3 nebo 4-krát vysáli, a pořád bylo co vysávat, a i tak byla voda z mokrého vysavače neskutečně černá). Konečně se naše bílé ponožky nebudou měnit na černé. Ale i tak, kdyby jste chtěli přiletět, tak si vemte raději jenom tmavé ponožky 🙂 Řeknete si : „Kde je problém? Hoď to do pračky.“ Jenomže on je to tady veliký problém. Zdejší pračky nejsou schopné vyprat prádlo. Jaké prádlo tam vložíme, takové i vytáhneme (teda až na to, že je mokré a navoněné). Takže když dětem něco kápne na tričko (což je běžně tak 2-3-krát za den), tak to musím nejdřív přeprat a až pak hodit do pračky.

A pokud by jste si chtěli přečíst více o USA, tak můžete na našich dalších stránkách  usa.bednar.eu (tam píše své zkušenosti Béďa)

Jinak 10.července měla Verunka 2 roky a 8 měsíců. Váhu zatím nemáme, ale měří 96,5 cm. Pro porovnání, Kubík měl cca 14 kg a měřil cca 97,5 cm.  Verunce roste 20-ty zoubek, levá horní pětka.

Dnes 24.července měl Kubík 4 roky a 2 měsíce. Váhu zatím nemáme, ale měří skoro 108 cm. Kubík už říká krásně „r“.

Je 26.července a dorazili nám objednané váhy. Osobní i kuchyňská. Takže Kubík váží 17 kg. Neuvěřitelné, on přibral, USA mu asi prospívá. A Verunka váží 14,5 kg, takže se tady taky nemá špatně 😉