Hledala jsem kam vyrazit s dětmi ven, aby si to užili hlavně děti. A tak jsem hledala dětské hřiště v blízkém okolí. A našla jsem jedno super mega veliké hřiště v DeKoevend parku, což je asi 17 min od nás. A tak volba, kam vyrazíme v neděli 22.10. byla jasná. No samozřejmě jsme vyrazili z domu zase o něco později než jsem myslela. Zase jsme čekali na Kubíka, až dobaští oběd. Já se z toho kluka jednou zblázním. On než něco sní, tak to je vždy na hodně dlouho. Ty nervy co mě to stojí. Donutit ho jíst, ať z něho netrčí jenom kosti … a ať přibírá aspoň šnečím krokem. Přijde mi, že nedělám celý den nic jiného, jenom kontroluji, ať jí. A když nejí, tak do něho to jídlo musím nacpat. Naštěstí Verunka je pravý opak (ťuk, ťuk). Ona sní všechno a dokonce chce ochutnávat i jídla a pochutiny co jíme my. To Kubíkovi, když se něco vzhledově nelíbí, tak to ani neochutná.
Děti byly z hřiště úplně nadšené. Lítaly z jedné průlezky na druhou. Hezky se unavily a cestou domů v autě oba usnuly 🙂 Říkaly, že tam musíme chodit častěji. No já nejsem vůbec proti 🙂
A cestou domů jsme viděli nádherné červánky.
A v neděli 29.10. jsme si dali repete 🙂
-
- Kubíkův nejoblíbenější tobogán
-
- uklouzla jsem, tati, teď mě nefoť
-
- čas na svačinu
-
- 29.10. a suprových 22°C
-
- 29.10. a suprových 22°C
-
- 29.10. a suprových 22°C
-
- 29.10. a suprových 22°C
-
- 29.10. a suprových 22°C
