Grand Canyon, Arizona

Ráno ve Flagstaff bylo hodně studené. V 7:15 jsme si užili snídani a po zabalení všech věcí jsme byli v 9:15 na cestě. Po krátkém bloudění ve městě Flagstaff (navigace si myslela, že „tama“ to bude lepší, což se šeredně pletla) jsme si všimli, že jsme na Route 66. Udělali jsme si tedy pár fotek a pak jsme již jeli směr Grand Canyon – South Rim, kde jsme byli v 11h.

Po návštěvě Visitor Centra a menšího hledání cesty na západní část jsme pochopili, že Hermits Rest Route je uzavřená pro auta a musíme autobusem. Autobus jezdil co 15 minut a tak se nám asi 4 zastávky docela protáhly kvůli čekání na další autobus. Zastavili jsme na The Abbys, Monument Creek Vista a Pima point.

Po návratu k autu jsme pokračovali ke Grandview point, Lipan point a u Desert view Watchtower Veru již tvrdě spala v autě.
V 17h jsme odjížděli do našeho posledního hotelu. Čekala nás změna časového pásma (v náš neprospěch) a 4 hodiny jízdy, proto jsme na hotel dorazili až ve 21:40. Původní plán, tedy odjet nejpozději v 15:00, se tedy nepodařilo dodržet vůbec.

Nedaleko před hotelem jsme míjeli Four Corners Monument, které se ale zavírá při západu slunce, tudíž jsme neměli možnost to stihnout. Je to místo, kde se setkávají hranice států Arizona, Colorado, New Mexico a Utah. Takový bod je jediný v celé USA. Tak snad příště.

Na této cestě též padla zajímavá diskuze:
Kuba: Proč?
Táta: Protože jedu rychle
Veru: To auto umí aj rychle jet?

Můj názor na naše USA auto je asi dobře známý, tak to dále nebudu komentovat 🙂

A snad poslední – při dovolené v Kanadě jsme nejednou zmínili, že „…až dojedeme zpět do Ameriky, tak…“. Inu, Veru se to nějak vrylo do hlavičky a pár posledních dnů se pořád ptala, kdy už budeme v Americe. Nepodařilo se nám Veru vysvětlit, že i když jedeme tak dlouho, jsme pořád v Americe.