Mesa Verde National Park, Colorado

Poslední den dovolené je tady, uteklo to opět rychle. Je 7:00 a alarm nás tahá z postele, děti si ještě chvíli přispí, ale pak rychle na snídani a v 9:15 jedeme do parku Mesa Verde. Je 10°C, fouká studený vítr a je opravdu zima.

Mesa Verde je skoro opuštěné, hlavní sezóna je mimo a potkáváme jen pár turistů. Hlavní muzeum je v provozu a dozvídáme se něco o historii zdejších Paleoindiánů – historie zde sahá až do 9500 let před naším letopočtem. Vidíme hlavní obživu zdejších lidí, autentické předměty a jak se vyvíjela jejich obydlí.

Pokračujeme dále a jdeme se podívat na Spruce Tree House. Tato skalní obydlí  se datují do doby 11.-13. století našeho letopočtu. Postupně vidíme, že naše cesta je zbytečná, stezka je uzavřená z důvodu možného sesuvu kamenů. Vidíme stavební stroje a dělníky. Po chvíli se vracíme zpět a míjíme jiné turisty. Kuba, k našemu překvapení z ničeho nic řekne „Sorry, it’s closed.“. S Peťou se na sebe podíváme a nechápeme, kde to vzal 🙂

Nasedáme do auta a jedeme dle připraveného plánu. Jdeme po cestě a děláme fotky Navajo Canyon View a pár metrů za tím je Square Tower House. Fotíme zajímavou věž a hledáme, jak se k ní dostat. Bohužel to nejde, později se dočítám, že je to možné při online registraci a poplatek $25.

Pokračujeme dál k Sun Point View, kde děláme další fotky – v dálce vidíme Cliff Palace. Bohužel v opravdu silném větru nemohu udržet fotoaparát stabilně a silně mrznou ruce. Vidíme Oak Tree House, poté Sun Temple. Zde jsme nejvíce zklamáni, protože se jedná o zdi, do kterých není udělán žádný vchod.

Náš celodenní výlet zvládáme mnohem rychleji, než-li jsme očekávali. Pokračujeme k Cliff Palace, kde trávíme konečně více času. Je to opravdu rozhlehlé městečko, kde konečně vidíme i možnost přijít blíže. Tím, jak je mimo sezónu, máme možnost si udělat hezké fotky, nicméně k blíže se nedostaneme – mimo sezónu prohlídky nejsou (též za extra poplatek). Zkoumáme, kam až se jde s průvodcem – je to opravdu blízko, přesto ochrana památek je důležitější a drží se dostatečný odstup – což je pochopitelné, ale i smutné. Při návštěvnosti 600.000 turistů ročně by tento nápor nemusely zvládnout.

Pokračujeme k Balcony House, který však nemáme možnost vidět, protože je pod námi v převisu. Je zde stezka, která je trvá asi hodinu a opět umožní vidět domečky z dálky. V sezóně je možnost jít po žebříku s průvodcem přímo k památkám, opět za extra poplatek. Rozhodujeme se tuto stezku vynechat.

Na cestě zpět ještě navštívíme Park Point, tedy nejvyšší místo, ze kterého je úžasný výhled (a taky pěkné studený). Pokračujeme do Visitor Centra, kde si prohlížíme zbytek výstavy a jedeme směr Denver.

V původnímu plánu jsme měli Mesa Verde opouštět v 17:30, avšak z důvodu neznalosti „co je možné vidět“ a návštěvy mimo sezónu jsme ušetřili mnoho času. Přeci jen cesta domů bude trvat 7h. Rozhodujeme se mezi cestou skrz hory nebo po I-25, která by měla být klidnější. Přeci jen je listopad a v horách bych byl nerad zaskočen přívaly sněhu.

Zastavujeme se u Wendy (fast food) v Alamosa na jídlo, děti dostali hambáče a my úžasné hranolky se slaninou 🙂 Peťa ochutná a chce je také, tak jedeme podruhé skrz drive-thru a slyšíme konverzaci personálu uvnitř – nebyli tu před chvílí? 🙂

Cesta po I-25 se ukazuje jako dobré rozhodnutí, protože po cestě prší, později hustě sněží a teploty jsou pod nulou. Domů přijíždíme ve 22hodin, najeli jsme kolem 4000mil a máme za sebou další sektor USA.

Ostatně i z tohoto „zimního“ důvodu jsme otočili trasu a Mesa Verde byl poslední bod na naší cestě. Původně to měla být naopak první zastávka a domů jsme se měli vracet po I-70, tedy hory, což se nám jevilo jako velmi riskantní.